Stále větší zapojení moderních technologií je průvodním jevem digitální transformace, kterou nyní lidstvo prochází. Ovšem mezi tím vlastnit nejnovější technologie a umět je efektivně využívat, je velký rozdíl. A právě tento rozdíl může znamenat, že firma v tvrdé konkurenci neuspěje. Souběžně se zaváděním technologií je třeba, aby firemní lídři kultivovali také digitální kulturu, jinak se jim v byznysu nepodaří dosahovat vyšší produktivity. Kdo zaspí, bude náskok ostatních těžko dohánět.
Pouhé zavedení technologií samo o sobě růst produktivity nepřinese, na což poukázal průzkum společnosti Microsoft. Proč technologie nestačí aneb digitální kultura jako konkurenční výhoda. Ač firmy do technologií investují, jen 11,4 % zaměstnanců se cítí v práci vysoce produktivní. V České republice je to dokonce jen 8,4 % zaměstnanců. Jen každý pátý zaměstnanec v Česku se pak cítí být dostatečně zapojený. Souvisí to právě s nedostatečnou úrovní digitální kultury. V rámci jejího rozvoje by všichni v celé organizaci měli podporovat používání technologií co nejefektivnějším způsobem tak, aby lidé nepracovali více, ale chytřeji.
U českých firem, kde panuje nízká digitální kultura, se pouze patnáct procent zaměstnanců cítí dostatečně zapojeno a téměř třetina z nich se v práci necítí dostatečně využití. U firem se silnou digitální kulturou jsou výsledky o poznání lepší. Skoro polovina zaměstnanců (44 %) se cítí dostatečně zapojena a jen pouhá tři procenta lidí se necítí být dostatečně zapojeni.
Přitom společnosti s rozvinutou digitální kulturou mají v porovnání s ostatními firmami dvakrát více výkonných zaměstnanců, třikrát více inovativních pracovníků, a dokonce pětkrát více lidí, kteří firmě přinášejí strategickou hodnotu. Naopak podniky, které po zavedení technologií nijak kulturu ve firmě nekultivují, skončí v lepším případě takzvaně na svém, pokud u nich nedojde k propadu.
S tím, jak technologie stále více pronikají nejen do pracovních, ale i osobních životů lidí, tráví čím dál více lidí větší část života v digitálním světě. Potřeba být neustále online a dostupný vede k tomu, že se stále častěji řeší následky této stoupající digitální expozice, pro kterou se vžil pojem technostres.
Každý člověk má trochu jiný rytmus a pracuje se mu dobře za různých podmínek. Styl práce se posouvá od jednotlivců k důrazu na práci v týmech, což s sebou nese také zvýšené množství komunikace. Podíl na tom dozajista má právě zmíněný technostres a podněty z digitálního světa ať už jde o maily, nebo zprávy na sociálních sítích.
Technostres není úplně nový pojem, první zmínka se objevila v polovině osmdesátých let minulého století a odkazovala na nepříjemné pocity spojené s používáním počítačů v té době. Dnes si technostres můžeme představit jako úzkost spojenou s používáním moderních technologií a způsobenou především neustálým vyrušováním, notifikacemi a návalem informací. Pod technostres spadá i sledování sociálních sítí, od kterých se nemůžeme odtrhnout a které v nás vedle pocitu chvilkové radosti vyvolávají negativní pocity (že nám něco uniká, že jsme nedokonalí či že se nemáme dostatečně dobře).
Autor: Petr Mára
Obrázek: Upklyak / Freepik