Zkušenosti jsou v každém oboru jedním z hlavních rozhodujících faktorů, podle kterých personalisté vybírají vhodného kandidáta. Každý obor má svůj vlastní systém, podle kterého se určuje, kolik let musí člověk v daném oboru pracovat, aby mohl být považován za „seniorního“ neboli zkušeného. V technických oborech se může kvalifikace jako zkušenost lišit v závislosti na konkrétním kandidátovi a potřebách společnosti.

Nicméně jedním z velmi obecných vodítek požadavků na kandidáta, který má být považován za „zkušeného“, je pět let praxe jako softwarový vývojář (včetně back-endového vývoje webových aplikací), dva nebo více let profesionální praxe ve vývoji softwaru nebo více než pět let zkušeností s testováním vývoje. Pro některé manažery náboru pracovníků v oblasti technologií je vývojář obecně považován za „seniorního“ až po deseti letech podobných zkušeností. Je ale vždy seniorní vývojář tou správnou cestou?

Mnoho vedoucích náboru se zaměřuje na kandidáty s vyššími nebo alespoň středními zkušenostmi a méně pozornosti věnují vývojářům s menšími zkušenostmi, tedy juniorním vývojářům. Najímání vývojářů střední a vyšší kategorie má zjevné výhody: mohou přinést své dlouholeté zkušenosti a znalosti a také potenciální kontakty na vysoké úrovni v oboru. Juniorští vývojáři však nabízejí také jedinečné výhody, které jsou často přehlíženy, a představují tak pro technologické společnosti velkou nevyužitou studnici potenciálu. Pojďme se podívat na pár výhod, proč dát méně zkušenějším vývojářům šanci.

„Snažil jsem se najmout několik seniorních vývojářů, protože už toho bylo příliš pro jednoho člověka. Ale můj problém vždycky spočíval v tom, že seniorní vývojáři mají zaprvé spoustu špatných návyků. Zadruhé nejsou příliš spolehliví, jsou někde ve své kariéře, kde přemýšlejí o částečném úvazku s obrovským platem,“ vysvětluje Peter Poulsen, dánský softwarový inženýr, který z Prahy řídí svou společnost.

Mladší vývojáři se naučí pracovat s vaší metodikou

V některých ohledech je nedostatek zkušeností juniorních vývojářů vlastně výhodou. Starší vývojáři si mohou vypěstovat špatné návyky nebo návyky, které jsou v rozporu s vaší metodikou, a je třeba je z nich vyškolit. Protože juniorní vývojáři mají méně zkušeností, měli méně času na to, aby si tyto zakořeněné návyky a způsoby vývoje softwaru vytvořili, a jsou často ochotnější přizpůsobit se domácímu stylu vaší společnosti. Ačkoli některé společnosti lpí na svém domácím stylu, pracovním protokolu a zvyklostech více než jiné, je rozhodně výhodou, pokud vývojář nastupuje do firemní kultury spíše s čistým štítem, pokud jde o to, jak se věci dělají.

„Napadlo mě, proč to nezkusit s juniorním vývojářem a zjistit, jestli ho nemůžu formovat a naučit moje špatné návyky místo všech ostatních! To byl tedy důvod, proč jsem začal hledat. A pak jsem shodou okolností našel Coding Bootcamp Praha, kde učí programovat a šel na schůzku se zakladatelkou,“ říká Peter.

Junioři vnášejí do práce nadšení a zvídavost

Kromě toho, že juniorští vývojáři přinášejí nový pohled na konkrétní projekty, přinášejí také nový pohled na celé odvětví. Protože strávili méně času soustředěním se na stejné problémy, mohou být rozhodující při vymýšlení nových způsobů přístupu k oboru jako celku. Navíc vášeň, nadšení a celková energie, kterou právě takový člověk přináší do své práce, je naprostým přínosem, a to jak z hlediska nadšení, které vnáší do své vlastní práce, tak z hlediska způsobů, jakými může jeho nadšení z práce inspirovat ostatní ve vašem týmu.

Mladší vývojáři jsou flexibilnější

Juniorští vývojáři jsou na začátku své kariéry, takže jsou většinou mladší než vývojáři střední a vyšší třídy. Kromě toho, že se nemají co „odnaučovat“ a nedávno se seznámili s nejnovějšími technickými znalostmi, znamená to (většinou) mladistvost juniorských vývojářů jako celku. Často se nacházejí v jiné části svého života než jejich starší kolegové, a proto mají jiné potřeby a starosti. Obecně se méně bezprostředně soustředí na otázky, jako je výchova dětí a odchod do důchodu, takže jim obvykle vyhovuje pracovat déle. Vzhledem k relativnímu nedostatku zkušeností také očekávají nižší počáteční plat.

Pro technologickou kulturu obecně je dobré dát šanci nováčkům

Nakonec, když někdo začíná jako vývojář, potřebuje společnost, která mu dá šanci. Aby bylo možné podporovat nové, talentované vývojáře, potřebují tito vývojáři dostat možnost se dál vyvíjet. To je nejen spravedlivé vůči nové generaci vývojářů – koneckonců každý byl kdysi juniorním vývojářem – ale také to zabraňuje stagnaci celého technologického odvětví a okolní kultury. Je také snazší kompenzovat problémy s diverzitou tím, že se zaměstnají juniorní vývojářky a další vývojáři z menšinového prostředí. Bez dnešních juniorských vývojářů nemůžete mít zítřejší seniorské vývojáře, takže pomáháte udržovat zdraví celého odvětví.

„Pro čerstvé absolventy je to o tom opravdu se držet své cesty, protože nakonec to vyjde. Studenti musí chtít, protože i když někdo potřebuje více času, někdo méně, nakonec směřujeme ke stejnému cíli. Prostě se učit,“ potvrzuje Marek Stránský, absolvent Coding Bootcamp Praha, který po dokončení bootcampu začal spolupracovat s Peterem Poulsenem jako juniorní vývojář.

TZ

@RadekVyskovsky